Žák končí povinnou devítiletou základní školu a rozhoduje se, kam se bude jeho profesní život ubírat. Těžko má někdo v patnácti letech dostatečný rozum na to, aby dokázal s jistotou říct, co ho bude bavit a co nebude.
První, s kým by měl žák své rozhodovací problémy vyřešit, pokud tedy už dopředu neví, co by ho mohlo bavit, jsou jeho rodiče.
Přece jen se jedná o osoby, které vás znají nejlépe a které vám nejlépe mohou poradit. Mnohdy se ale stává, že rodiče mají vizi, že jejich dítě zdárně dokončí vysokou školu, i když k tomu nemá případné vlohy a předpoklady.
Nutí ho tedy do absolvování gymnázia, aniž by si předem uvědomovali, že středních škol ukončených maturitou je opravdu mnoho a že i ze středních škol se díte stále může stát doktorem.
Je tedy dobré se i poradit s nějakým ze svých učitelů, případně lektorů zájmových kroužků a pokud i zde si žák neudělá ucelenou představu o svém budoucím povolání, může navštívit i různé pedagogicko-psychologické poradny, výchovného poradce na škole či ICM.
Jakmile žák už ale ucelenou představu o svém vzdělávání má, je dobré si o vybrané škole zjistit co nejvíce. Přeci jen je dobré v prvním kole přihlášek podat přihlášku na tu správnou školu. Je také ale dobré mít tzv. pojistku do druhého kola, která zajistí to, že v patnácti letech člověk neskončí na pracovním úřadě jako uchazeč o práci.
Další dobrý způsob jak zjistit o škole co nejvíce je z jejich webových stránek, na kterých člověk získá také ucelenější názor. A dobré je také vědět, že každá škola pořádá dny otevřených dveří, kde se žáci mohou informovat například o tom, jaká je úspěšnost studentů při absolvování státních maturit, jaké procento studentů se dostane na vysokou školu, kolik žáků se na jaký obor běžně hlásí a jaké je přijímané číslo.
S výběrem budoucího povolání vám přejeme hodně štěstí.
